Když čekáte své první dítě, tak moc nevíte, do čeho jdete. Je to jako začínat se studijem na vejšce nebo s novou prací. Nějaké informace si o tom najít můžete, ale když to na vlastní kůži zažijete, tak zjistíte, že realita je úplně jiná.

V prosinci roku 2018 se mi narodilo první dítě a tak jsem přirozeně moc nevěděla, co mě čeká. Jelikož jsem zvyklá si vyhledávat informace, rozhodla jsem se si spoustu informací načíst a nastudovat, abych byla ať už na porod nebo na šestinedělí dobře připravená. Princip připravit se na to všechno jako na zkoušku trochu fungoval, ale ne dokonale. Protože o všech těch věcech, které pak budete řešit, se v knihách, na internetu a v různých časopisech nepíše. Tak se našlo hned několik věcí, které byly jinak, než jsem si očekávala..

V dnešní době je docela snadné informovat se o tom, co vás zajímá. I tak o nějakých tématech máme pocit, že něco víme a často jsou to právě různé mýty a domněnky. Až když si danou chvíli odžijete, zjistíte, že to možná nebylo tak, jak jste předpokládali. Že to možná nebylo tak, jak se o tom mluví. A tak jsem se rozhodla povědět vám o mych domněnkách, které ve skutečnosti byly o něco málo jinak..

Kojení
První věc, která mě překvapila, že je jinak, než jsem čekala bylo že: Kojení je nejkrásnější spojení maminky a miminka. Tuto větu jsem slýchala docela často.. a tak nějak jsem si myslela že kojení půjde úplně samo od sebe.. Ono to krásné spojení určitě je, ale až po nějaké době. A taky po tom, co na tom oba pracujete a věnujete tomu dost času. Ale že to stojí docela dost úsilí, to vám moc lidí neřekne. U kojení jsem ze začátku zažívala dost bolesti a to jsem ani neměla žádný prolém… (Kojení ze začátku bolí a vy často ani nevíte proč.) Bolest může být způsobena třeba špatnou technikou přikládání, citlivou kůži a nebo ucpaným mléčným kanálkem. To zjištění, že to nejde tak hladce a není to od prvního dne dokonalé spojení a k tomu ještě ta počáteční bolest, to vám může ztížit vytváření vztahu s miminkem a nebo vás dokonce od kojení úplně odradit. Ale o tom se tak nějak nemluví, to vám nikdo předem neřekne. A právě proto, že se o tom nemluví, to může mnoho maminek demotivovat a odradit od toho, aby to nevzdávaly a propracovaly se k tomu, až se vše ustálí a hezké to bude..

Mateřská láska
Další věcí, která se ukázala být ve skutečnosti jinak pro mě byla mateřská láska po porodu. Myslela jsem si, a asi to bylo tím, že jsem o tom často slýchala, že ve chvíli, kdy vaše miminko poprvé udržíte ve svém náruči ucítíte tu silnou mateřskou lásku, která vás spojí na celý život. Tak to ale nebylo hned od první chvíle. Ve skutečnosti jsem si na malého nejprve musela zvyknout. Nejdříve jsme potřebovali prostor si ten vztah vůbec začít tvořit. Přeci jen se váš život po porodu docela změní. A to i když jste vlastně s malým už devět měsíců strávili, a to nové je „jen“ to, že není uvnitř vás, ale na světě. I tak je to nová osoba ve vašem životě, na kterou si nejdříve musíte zvyknout a
vztah si vytvořit. Nakonec si myslím, že až tak po šesti až osmi týdnech jsem byla schopná cítit tu pravou mateřskou lásku. Do té doby šlo o postupné zvykání si vzájemně na sebe. 

Instinkt
Když se lidí, co už miminka mají, ptáte na různé rady a co dělat, když … tři tečky, často vám řeknou, že to už budete vědět. To vám řekne mateřský instinkt. Takže si myslíte, že až to bude potřeba, prostě budete vědět. Jenže pak, když něco řešíte samozřejmě přirozeně nevíte co máte dělat. Prostě vám chybí ta zkušenost a nějaký instinkt vám do hlavy opravdu nenadiktuje správné řešení dané situace. Třeba u mě to bylo tak, že mateřský instinkt fungoval až zpětně. Až když jsem si nějakou situací prošla, tak nějak jsem věděla jestli to bylo ono nebo ne. Třeba když jsem si miminko uvázala do šátku a ono tam spokojeně uslo, věděla jsem, že tak to má být a tak je to
dobře. Nebo když jsme s ním začali spát v jedné posteli. Tak nějak to najednou dávalo smysl. Ale ve chvíli když se rozhodujete, když řešítě problém, když dítě pláče a vy se potřebujete rozhodnout co dělat, to většinou všechny instinkty dělají, že neexistují.

Skutečné štěstí
Často se také říká, že v životě budete skutečně šťastní, až když se vám narodí miminko. Že vlastně lidé bez dětí nepoznali ten opravdový pocit štěstí a naplnění. Jenže než se vám dostaví chvilkový pocit opravdového štěstí, zažijete chvíle plné pláče, probdělé noci, nekonečné hledání důvodů, co se malému tentokrát nelíbí. Ano, ten pocit štěstí se v jisté chvíli určitě dostaví, ale rozhodně to není stav, který by nastal po porodu a neopustil vás než se váš potomek odstěhuje z mateřské náruče. A o tom se vlastně taky moc nemluví a nepíše. Všude se nastavuje jenom ta hezká strana mince. Myslím si, že často právě kvůli těmto a dalším stereotypům mají mnohé mámy pocit, že je něco špatně když je to jinak, než by to být mělo. A to právě ve chvíli, kdy skutečnost neodpovídá
obecné představě o tom, jak se věci mají mít. A právě proto zažívá mnoho žen tak zvanou „mother’s guilt“, mateřskou vinu. Připadáme si, že je s námi něco v nepořádku, když věci nejsou tak, jak by měly být nebo jak to očekáváme my nebo ostatní. Přemýšlíme, jestli jsme něco nepřehlídli, jestli se někde nestala chyba, když  nenaplňujeme očekvání.

Může být těžké se s tímto pocitem vypořádat. Podle mého názoru je recept na to, jak se z takového pocitu viny dostat, neporovnávat se s ostatními a mít co nejméně očekávání. Protože každý je jiný a nikdy předem nemůžeme říct, jaká bude zrovna naše zkušenost. A taky se nestydět za to, když váš prožitek nezapadá do obecného očekávání. Také mi příjde škoda, že lidé málo mluví a těch věcech, o kterých mluvit není zas tak snadné. Radši
dají na odiv ty hezké věci, snad aby k nim ostatní cítili obdiv a respekt. Chtějí se definovat tím, co a jak v životě prožívají. Přitom by mohlo být užitečné pro ostatní i pro ně samé, kdyby své přátele nechali nakouknout pod povrch. Třeba by vyprávěním o skutečných prožitcích poukázali na to, že i když není vše sto procent času krásné a snadné, tak o to více za to stojí ty krásné momenty, které se přecijen, dřív nebo později, dostaví..

Tohle byly moje dojmy ze začátku mateřství. Chtěla jsem poukázat na to, že je v pořádku, pokud vám zpočátku mateřství nepříjde snadné a že v tom určitě nejste sami. Chtěla bych tím povzbudit hlavně novopečené maminky. Myslím si, že je důležité nemít moc očekávání a brát věci prostě tak, jak příjdou.. Ještě bych ráda doplnila, že i když nebyly počátky jednoduché, tak teď jsem v mateřské roli hrozně spokojená a třeba kojení bych za nic nevyměnila.