Pracující mámou už čtvrt roku

Pracující mámou už čtvrt roku

Je konec roku, já sedím v kavárně a mám chvíli na rekapitulaci posledních tří měsíců – čtvrt roku, který jsem strávila jako pracující máma dvou malých dětí (necelé 2 a 4 roky). Shrnu vám v následujících odstavcích, co mě do práce táhlo, pro jakou formu jsem se rozhodla, co v tomto systému (ne)funguje a jak to u nás bude vypadat v příštích měsících.

Když jsem se stala mámou dvou dětí, šla jsem do toho s nadšením, že konečně budu „jenom“ máma. S prvním synem jsem totiž ještě studovala architekturu a tak mateřství nebylo mou jedinou náplní. Po druhém porodu, kdy mou ambicí bylo soustředit se jen na děti, mi ale trochu uniklo, že vícero náplní je přesně to, co potřebuji ke spokojenosti. Balancovat v životě to co mě baví a nabíjí s rodinou. Nebýt jen pečovatelka, ale i tvůrkyně svých projektů, realizovat své nápady a být pořád v pohybu. Na mateřské se mi totiž život tak trochu zastavil.. Mohl za to určitě i covid, při kterém opravdu nebylo možné nic moc jiného, než trávit celé dny s dětmi doma, maximálně vyrazit na hřiště..

A tak ve mě rostla chuť ukořistit si pro sebe zpátky ten „svůj“ život. Mým plánem bylo vystřídat se u dětí s manželem. Jelikož žijeme v Německu, kde placená rodičovská trvá většinou rok, v druhém roce mě nic doma nedrželo. Našla jsem si tedy svůj dream job a po létě jsem nastoupila do práce v architektonické kanceláři na 30 hodin týdně. Muž si na tři měsíce snížil úvazek na nulu a věnoval se dětem.

Bylo tak obohacující prožít klasickou roli toho druhého. Já jsem například zjistila, že den v práci je opravdu náročný a převzít po příchodu domů děti je jako další úvazek. Pro partnera bylo jistě důležité zjištění, že pár dní doma je příjemný odpočinek, ale dlouhodobě trávit čas pouze péčí o děti nebo úklidem a zařizováním v domácnosti, je dost náročné. Nejen, že jsme lépe porozuměli tomu druhému, ale také získali nadhled. Když je člověk dlouhou dobu v jedné roli, často nevnímá, jak čas utíká a jak nastupuje stereotyp. Poodstoupení nám pomohlo více si vážit toho, co máme, vědomě se věnovat práci či dětem a nejet na autopilota. A já si čas s dětmi mnohem více užívám, když už vím, že jsem v daný den byla produktivní v práci. Dovolím si pak s nimi jen tak být, blbnout, hrát si.

Život s dětmi je o hledání balancu. A pro mě bylo období, kdy jsem nastoupila do práce o vytvoření balancu mezi dvěma světy, ve kterých se cítím dobře. Protože bez sebe by tyto dva světy ve mně nemohou prosperovat. A to pro mě bylo silné zjištění.

A náš výhled do budoucna? Od ledna 2023 nastupujeme do práce oba – já na 30, partner na 34 hodin. Děti jsou od podzimu stabilně ve školce, kde denně tráví ca 6 hodin. V případě nemoci se u dětí budeme střídat. A opět to bude o hledání balancu, hledání toho, co nám jako rodině vyhovuje. Protože nejde jen o spokojenost mou, ale nás všech dohromady a zároveň každého z nás zvlášť.

Přeji vám do nového roku, ať si balanc vědomě vytvoříte tak, jak ho v životě potřebujete právě vy. Ať si vytvoříte tu vaší verzi spokojenosti!