Ve vývoji miminka si můžeme všimnout období, ve kterých nám příjde náročnější než obvykle. Tyhle období se často v různých intervalech opakují. Miminko je většinou plačtivější, chce se pořád nosit, když ho položíte nelíbí se mu to, když mu nevděnujete plnou pozornost je nespokojené a taky hůř spí. Často to svádíme na to, že mu rostou zuby. Tyto a i další ukazatele mohou být ale nápovědou k tomu, že dítě si zrovna prochází obdobím vývojového skoku.

Vývojový skok je taky označován růstový spurt. Anglicky je to growth spurt. Já ale ráda používám spojení vývojový skok, protože to většinou není jen o růstu ale právě hlavně o vývoji mozku. O tomto konceptu jsem se dozvěděla z knížky autorů a manželů Hetty van de Rijt a Frans Plooij. Ti právě o tomto fenoménu napsali knihu, která se v češtině jmenuje Aha, já rostu. Můžete ji znát i z angličtiny pod návem Wonder weeks. Tahle knížka byla do češtiny přeložena poměrně nedávno, v roce 2019. Já jsem četla verzi v němčině, a originální verze pochází už z roku 1992.

Pár autorů zakládá svojí teorii na více než třicetiletém pozorování dětí a jejich rodičů. Při tomto zkoumání si všimli, že děti od novorozeneckého věku až po batolecí období zažívají v podobném věku náročnější období, kdy bývají plačtivé a neklidné. Na základě pozorování miminek dokázali s přesností na týden určit, kdy toto náročnější období nastane. V knížce popisují 8 těchto období v prvním roce. Při každém z nich uvádí jeho důvod a vysvětlují, čím si miminko prochází. Také popisují, jak my jako rodiče můžeme správně reagovat a jak miminku tento čas co nejvíce usnadnit, aby jím dobře prošlo a aby ho společně s námi v klidu zvládlo. Já bych vám ráda z vlastí zkušenosti a na základě této knihy řekla něco víc o těchto  období. Pokud se budete chtít dozvědět víc, určitě vám knížku doporučuju, najdete jí tedy v češtině pod názvem Aha, já rostu od nakladatelství Aktuell. Toto nakladatelství vydalo knihu i ve slovenštině.

Já jsem se k této knížce dostala ještě v těhotenství. Byla jsem za jednou kamarádkou, tímto zdravím Péťu, která má dvě děti. Knížku mi doporučila, ale s tím, že si ji nemám přečíst celou dopředu. Já jsem se téhle rady držela. S knížkou jsem tedy pracovala po narození miminka tak, že vždycky, když jsem měla podezření, že zorvna procházíme vývojem, tak jsem po ní sáhla a přečetla jsem si právě tu kapitolu, která na to podle týdne seděla. V té dané kapitole jsme se dozvěděla, co moje dítě nejspíš trápí, jaké to mohou provázet projevy a co dělat, abychom to v spolu zvládli. Knížka mi dala hlavně pocit klidu. Často se může stát, zvlášt když jsme dlouhodobě nevyspalí a unavení, že máme tendenci nechat se dítětem vytočit. A to se děje hlavně když nechápe proč s echová, jak se chová a máme pocit, že nám to dělá naschvál. To může být třeba, že se každou půlhodinu v noci budí, že se nechce nechat položit a tím pádem nejsme schopni nic doma udělat, že pořád pobrekává a natahuje a nás už z toho bolí hlava.

Přišlo mi, že když jsem se dočetla, že ono samo si zrovna prochází těžkým obdobím a ono samo neví, jak zpracovat pro něj náročné procesy a jak na ně vůbec zareagovat, tak jsem k němu přistupovala s pochopením, respektem a tolerancí. Napadá mě k tomu přirovnání, že třeba kdyby váš partner byl nevrlý a neměl chuť se s vámi bavit, mohlo by vás to naštvat a říkali byste si, že vám to dělá naschvál. Kdybyste ale věděli, že měl náročný den v práci a bolí ho hlava, asi byste k němu přistupovali jinak. Třeba byste ho nechali odpočinout a nabídli mu něco k jídlu aby mu bylo líp. Stejně tak je to u miminek. Když budeme mít pocit, že přece nemá důvod k tomu, aby brečelo, pláč nás vytočí. Když ale pochopíme, že dítě zrovna prochází pro něj náročným obdobím, tak mu nabídneme oporu a pocit klidu, aby to co nejlépe zvládlo. Takhle jsem to aspoň měla já, věděla jsem, že mým úkolem je být pro dítě oporou, respektovat jeho pocity a pomoci mu překonat náročné obdbí, aby co nejdřív bylo lépe. Z pocitu beznaděje jsem tedy přešla k pocitu jistoty, že se nic neděje, že je to jen období, které všichni společně zvládneme.

Teď tedy konkrétně k tomu, jak takový vývojový skok může vypadat: V nížce Aha já rostu je tedy popsaných 8 skoků: do půl roku je to kolem 5., 8., 12., 19. týdne, pak na půl roce kolem 26. týdne a dále kolem 37., 46. a po prvním roce kolem 55. týdne. Jako příklad jsem vybrala vývojový skok kolem 26. týdne. To je tedy přibližně šestý měsíc. V knížce je popsáno, že si kolem 26. týdne, což znamená zhruba od 25. do 27. můžete všimnout, že vaše dítě umí nové věci. Miminko se vám může v té době zdát náročnější, protože si samo všímá, že jeho svět, tak, jak ho znalo, se změnil. Všímá si, že vidí, slyší a vnímá jemu neznámé věci. Vrací se tak proto zpět k mámě, u které je v bezpečí a kde může tohle všechno v klidu strávit. To se může projevit tak, že se v noci často budí, aby se přesvědčilo, že je máma u něj. Miminka jsou plačtivá, ale rychle se zklidní, když jsou u mámy. Často miminka v tomto věku nechtějí k lidem, kteří jsou jim cizí, často se jim ani nelíbí, když se na ně někdo cizí dívá. Mnohdy se jim nelíbí, když je máma položí a chtějí s ní být stále v kontaktu. To může matky vyčerpávat, děti je nenechají vyspat, potřebují pořád jejich pozornost.

Ale má to svůj důvod. V této kapitole je popsané, že dítě začíná vnímat souvislosti. Vnímá že něco, co vidí, má co do činění s něčím dalším co vidí, cítí nebo slyší. Dítě se naučilo vnímat vzdálenosti – uvědomuje si, že mezi lidmi a věci je vždycky nějaký rozestup. Proto se mu nelíbí, když se máma ze vzdálenosti, kterou vnímá jako bezpečnou, vzdálí. Dále chápe, že něco způsobí něco dalšího. Třeba když zmáčkne knoflík, začne hrát hudba. Chápe také že nějaký zvuk patří k nějaké činnosti. Chápe třeba že zvuk z kuchyně znamená jídlo nebo že zvuk klíčů a dveří znamená že táta je doma. Tyto souvislosti mu začínají docházet a dávat smysl. To se projevuje i v chápání jeho těla. Vidí souvislost ve zvedání rukou a nohou a lezení. Když si tohle uvědomíme, pochopíme také, že z toho má strach, je nejisté, překvapené a tudíž více pláče a hůře spí. V závěru kapitoly je popsáno, jak miminku můžeme pomoci tyto nové poznatky procvičovat a rozvíjet.

Jsou navrhována řešení, jak my se můžeme přizpůsobit potřebám miminka, aby toto těžké období lépe zvládalo. Když se bojí, že vzdálenost mezi ním a vámi je moc velká, může pomoci, když se od něj nebudeme příliš vzdalovat nebo když ho budeme často nosit. Můžeme s ním mluvit, když mu zmizíme z dohledu, aby pochopilo, že jsme pořád poblíž. Také se mu můžeme často schovávat a vykukovat na něj, aby trénovalo že když něco zmizí, tak se to pak zase objeví. To, že vývojový skok je za vámi většinou poznáte podle toho, že miminko se zdá být snadné – častěji si hraje samo, méně se v noci budí, nezačíná hned plakat a je veselejší. To vám dá trcohu klidu, času pro sebe a prostor nabrat energii před dalším skokem.

Na závěr bych ještě doplnila, že kniha nemusí být vhodná pro každého. Jejím cílem je být průvodce, který vás podpoří, když znejistíte. Bohužel se ale může stát, že pokud máte tendenci se až moc stresovat, že vás vývojové skoky budou děsit a budete s hrůzou očekávat dny, kdy přijdou další. To opravdu není nutné, v tomhle případě je lepší se knize vyhnout a brát dny tak, jak přijdou. Jak už jsem zmínila, já jsem knížku nečetla dopředu a tak jsem po ní šáhla ve chvílích, kdy jsem hledala důvod pro náročné období a knížka mě uklidnila a dala mi pocit, že svému miminku rozumím a vim, jak na něj adekvátně reagovat a nenechat se jeho chováním vytočit.

Doufám, že jste se o tomto konceptu dozvěděli něco nového, co třeba využijete v přístupu ke svému miminku. Knížku vám určitě doporučuji. A pokud ji nechcete číst, tak vám doporučuji se v náročných obdobích klidně jen sami pro sebe zamyslet, jestli se miminko třeba zrovna naučilo něco nového, co mu můžete pomoci trénovat a usnadnit mu tak pro něj těžší období. Také se můžete podívat na aplikaci Wonder weeks, která je odvozená od tohoto konceptu. Když zadáte wonder weeks do vyhledávání obrázků na googlu, tak vám vyjede spousta přehledů, kde jsou vývojové skoky vyznačeny. A na základě toho se můžete zhruba orientovat, pokud knížku nemáte.